Rozhovor s polyglotem: Philip Georgis

Napsal Redakce (») 11. 3. 2013 v kategorii Interview s lektorem, přečteno: 5118×

Philip Georgis je další polyglot, kterého jsem pro vás vyzpovídal. Žije v USA ve státě Colorado, má 17 let a v současné době studuje střední školu. Jeho rodina pochází z řeckého kulturního prostředí.

1. Jak jsi se dostal k cizím jazykům?

Zajímám se o ně od dětství. Moje rodina pochází z Řecka, takže i když je mým mateřským jazykem angličtina, pohyboval jsem se mezi lidmi mluvícími řecky. Základní škola, na kterou jsem chodil, byla bilingvní a výuka probíhala také ve španělštině. Kromě toho několik mých příbuzných se věnuje buď výuce cizích jazyků nebo lingvistice, takže jsem měl vždycky pocit, že studovat cizí jazyky je něco, k čemu mě moje rodina vždycky vedla. Poprvé jsem se zkusil sám učit cizí jazyk když mi bylo dvanáct. Objevil jsem v mém pokoji učebnici mandarínštiny pro samouky. Zjistil jsem ale, že výslovnost mandarínštiny je příliš složitá, takže jsem toho brzy nechal. O pár měsíců později jsem se nicméně pustil do francouzštiny, což byl první jazyk, který jsem zvládl na vysoké úrovni. Cizí jazyky mě tak začaly fascinovat a postupně jsem si přibral další , od holandštiny přes svahilštinu až po japonštinu.

Teď mi bude 17 let a jsem v posledním ročníku na střední škole. Až ji dodělám, plánuji strávit rok někde v zahraničí (pravděpodobně v severní evropě) a potom půjdu na univerzitu. 

2. Co je podle tebe nejdůležitější faktor pro to, aby člověk zvládl cizí jazyk?

Myslím, že nejdůležitějším faktorem úspěchu je být motivovaný a skutečně se o jazyk, který se chceš naučit, zajímat. A také tě musí zajímat země, ve které se jím mluví a její kultura. K čemu je učit se třeba japonsky, když je ti japonština nesympatická a nechceš se dozvědět něco o lidech v Japonsku a o jejich životě. Je důležité mít něco, co tě motivuje a zejména ve chvíli, kdy narazíš na překážky, je potřeba si moci připomenotu, proč to všechno děláš. Navíc je potřeba, aby tě studium bavilo, protože jediný způsob, jak se zlepšit v cizí řeči je strávit nad ní mnoho času. Je důležité, aby jsi chtěl trávit svůj čas studiem.

3. Jak moc je podle tebe důležité mít talent na cizí jazyky?

Myslím si, že talent není nutně tak důležitý jako motivace a nadšení pro věc. I když je pravda, že někdo se rychleji učí nová slovíčka nebo lépe rozeznává zvuky specifické pro daný jazyk, každý se může cizí jazyk naučit. Jde o to, že osvojit si ho vyžaduje mnoho práce a většina lidí do toho prostě nechce investovat dostatečné úsilí. Lidé by se měli méně zaměřovat na to, proč jim učení nejde a zdůvodňovat to nedostatkem talentu, ale spíše by se měli zamyslet nad tím, jestli jim nechybí odhodlání. Potom by mohli být mnohem úspěšnější.

4.Jak se ty sám motivuješ ke studiu?

Tohle je ošidná otázka a je to vlastně něco, s čím sám občas zápasím. Popravdě řečeno nemám žádnou specifickou motivační metodu nebo spíše mě teď žádná bezprostředně nenapadá. Sebemotivace není něco, co bych dělal vědomě a záměrně jako nějakou “techniku”.  

Pomáhá mi vést si záznamy o tom, co už jsem všechno zvládl. Obzváště je vhodné zaznamenávat si to, co je možné změřit, jako třeba hodiny strávené studiem nebo dokončené lekce z učebnice. Když se potom zpětně podívám na své záznamy a uvidím třeba, že v roce 2011 jsem už strávil přes 60 hodin studiem holandštiny, udělá mi to radost a já mám chuť pokračovat. Kromě tabulky se záznamy uložené na mém počítači mám také on-line učební deník, kam mohou ostatní studující psát své komentáře a povzbudit mě, což je pro mě silná motivace. Když někdy lenoším a nic neudělám, nechci to potom samozřejmě veřejně přiznat, takže radši začnu něco dělat.

Povzbuzující je také vzít si nějaký text nebo poslech, jehož obtížnost je o něco nižší než moje aktuální úroveň. Pocit, že jste najednou schopni rozumět bez námahy něčemu, co vám před časem dělalo problémy, je skvělý. Obzláště v situaci, kdy cítíte, že jste se zasekli a že se nezlepšujete, je to výborný způsob, jak si uvědomit skutečný pokrok, který jste udělali a získat tak mnoho energie do dalšího studia.

Nakonec někdy dělám to, že si čtu o tom, jak se učí a zlepšují ostatní studenti, což mě většinou inspiruje k tomu, abych pokračoval. Někdy si také přečtu něco o jazyce, který se učím, a to mi vždycky připomene, jak moc mě tento jazyk zajimá a mám chuť se v něm dále zdokonalit.

5. Máš nějaký systematický studijní plán?

Já osobně potřebuji, aby mé studium bylo časově strukturované. Vytvářím si týdenní program, abych si naplánoval, jak do svých aktivit zařadit dostatečné množství času pro každý jazyk, který se učím. Můj současný program je postaven na sedmidenní rotaci, což dobře odpovídá dnům v týdnu, s tím, že každý den se věnuji čtyřem jazykům (například ve středu studuji ruštinu, japonštinu, finštinu a holandštinu). Jaké aktivity budu dělat konkrétně, to závisí na daném jazyce a na tom, kolik pro něj mám k dispozici času. Také to záleží na tom, na co mám chuť, protože je důležité, aby mě studium bavilo, jak už jsem zmiňoval výše. Můžu se tak věnovat třeba přepisování vět z učebnice japonské gramatiky, můžu se učit perská slovíčka nebo sledovat film v ruštině.

V poslední době jsem začal vytvářet i dlouhodobé studijní plány, týkající se toho, čemu bych se chtěl věnovat v průběhu celého roku. Inspiroval jsem se u kolegyně a polyglotky Judith Meyer (rozhovor s ní si můžete přečít níže na tomto blogu – pozn. překladatele) a začal jsem používat systém, ve kterém je rok rozdělený na čtvrtiny a v každém čtvrtletí se zaměřím intenzivně na dva jazyky. Zjistil jsem, že když se intenzivně věnuji kratší dobu jen dvěma jazykům, dosáhuji lepších výsledků, než když studuji více jazyků méně inteznivně delší dobu.

Kromě běžných studijních aktivit se také snažím si každý den vyhradit čas pro upevňování slovní zásoby. Opakuji si slovíčka pomocí programu Anki. To může být někdy docela výzva, protože jde o nejnudnější studijní aktivitu. Jenže je to potřeba, pokud se chcete zlepšít a také nezapomenout všechno, co jste se už naučili. Potvrdí to každý, kdo zažil tu frustrující situaci, kdy se naučil dlouhou řadu nových slov jen proto, aby za týden zjistil, že je všechny zapomněl.

Nakonec každý týden zaznamenávám do tabulky své studijní aktivity a udělám zápis do svého on-line studijního deníku na webovém fóru How-To-Learn-Any-Language.com. Jak jsem zmínil výše, číst si povbuzující komentáře a rady od ostatních studentů a rodilých mluvčích je velmi motivující.

6. Vypadá to, jako bys upřednostňoval samostudium.

To je pravda. Většinu času trávím samostudiem. Zjistil jsem, že je to pro mě efektivnější a přináší mi to větší uspokojení. Ve škole máme hodiny cizích jazyků (španělštinu, francouzštinu, němčinu a japonštinu), ale ty nejsou tak přínosné, jako když pracuješ vlastním tempem a sám se motivuješ. Ve třídě musíš spolehat na to, že tě učitel naučí to, co chceš, zatímco při samostudiu jsi svým vlastním pánem. V hodinách ve škole jsou obvykle studenti, kteří se o téma nezajímají tak jako já a jejich přítomnost tak znamená příliš pomalý postup v učivu, protože učitel se samozřejmě musí přizpůsobit těm slabším. Navíc jsi díky nim vystavený špatné výslovnosti a nesprávným gramatickým tvarům. Pokud to mám shrnout, tak učit se ve třídě s ostatními je jedna z možností, ale já opravdu upřednostňuji samostudium.

7. Používáš nějakou specifickou učební metodu?

Ve skutečnosti nepoužívám žádnou specifickou studijní metodu, takže můj přístup by se dal asi označit jako tradiční. To znamená, že si projdu lekci v učebnici, vyhledám si v ní všechna neznámá slovíčka a výrazy, připíšu si je do svého vlastního slovníku pro danou lekci a potom si je zapíšu i do Anki. Přečtu si gramatické poznámky a snažím se přemýšlet o svých vlastních příkladech k jednotlivým gramatickým jevům, abych se ujistil, že jim dobře rozumím. Nakonec si pročtu všechny další dialogy a texty a udělám všechna cvičení.Potom všem se učím vypsaná nová slovíčka, většinou pomocí programu BYKI. Když se to vezme dohromady, nic originálního.

Co je to BYKI?

BYKI je flashcardový (flashcards jsou kartičky používáné pro memorizaci učiva, lze je nahradit I počítaočvým programem – pozn. překl.) program od firmy Transparent Language. Je užitečný, pokud se chceš naučit rychle menší soubor slovíček. Na to, abych si opakoval slovíčka v delším časovém horizontu, používám Anki.

8. Máš nějaký oblíbený jazykový kurz (ve smyslu uceleného studijního programu, např. Pimsleur, Assimil apod.)? Co jsou podle tebe charakteristiky dobrého kurzu?

Myslím, že nejvíc jsem si oblíbil kurzy od Assimilu a Living Languages. Kurzy těchto vydavatelů obvykle poskytnou solidní základy v gramatice a slovní zásobě. Obsahují skutečný, živý jazyk a dozvíte se v nich i o kultuře dané země, a díky tomu jsou zábavné. Oba tyto kurzy mají velmi specifický formát, kterému je každá lekce uzpůsobena a který perfektně funguje.  Navíc je k nim dostatečné množství audio materiálů, což je naprostá nutnost pro získání dobré výslovnosti a pro trénink poslechu.

Myslím, že dobrý jazykový kurz obsahuje rozsáhlé lekce, které umožní získat solidní základy v daném jazyce zábavnou formou, ale zároveň se nevyhýbá tomu, co je obtížné. Měl by obsahovat reálný, autentický jazyk, seznámit tě i s kulturními souvislostmi a obsahovat audio materiály. Nakonec je třeba si uvědomit, že pokud kurz neodpovídá tvé úrovni znalostí, nebude ti k ničemu. Nejlepší je náhlédnout do několika posledních lekcí v učebnici a vyhodnotit, zda v nich převažují věci, které už znáš. V takovém případě je lepší použít nějakou pokročilejší úroveň.

9. Myslíš si, že je důležité učit se gramatiku? A pokud ano, co by jsi vzkázal studentům, kteří ji nenávidí?

Myslím, že gramatika je důležitá, ale zároveň není tou nejdůležitější věcí. Gramatika je něco, co váže dohromady jednotlivé prvky jazyka tak, aby fungoval. Bez gramatiky prostě nedokážete mluvit. To ovšem neznamená, že by někdo mohl vyrazit do knihkupectví, koupit si učebnici gramatiky, celou ji přečíst a pak prohlásit, že se naučil cizí jazyk. Znalost slov a výrazů bez znalosti gramatiky, tedy způsobu, jak je propojit, je k ničemu. Stejně tak je k ničemu znalost gramatiky, pokud nemáte slova, na která byste mohli gramatická pravidla aplikovat a pokud jste nebyli dostatečně vystaveni danému jazyku, takže nevíte, jak spojovat slova do přirozených a smysluplných vět. 

Studentům, kteří gramatiku nesnáší, bych poradil, aby si uvědomili, že i když se zpočátku může zdát její osvojení obtížné, je gramatika naprosto zásadní věc pro to, aby dokázali mluvit správně. Ale zároveň je dobré připomenout, že existuje mnoho způsobů, jak se ji naučit. Sedět dlouhé hodiny nad učebnicí a snažit se memorizovat časování a koncovky – to přece není jediná možnost. Jestliže jste danému jazyku vystaveni dostatečně dlouhou dobu, přirozeně se naučíte některé gramatické struktury, aniž byste museli v zoufalství mlátit hlavou do stolu. Ze své osobní perspektivy můžu také říci, že je fascinující seznamovat se s tím, jak odlišně jsou jednotlivé jazyky utvářeny a jak se v nich různým způsobem vyjadřují ty stejné základní ideje. Být schopen formulovat složité myšlenky v cizím jazyce je vzrušující.

10. Jaké to je být polyglotem? Je to nějak odlišné od toho, když znám třeba jen svůj mateřský jazyk a jedn světový jazyk (např. angličtinu)?

Nepamatuji si vlastně, jaké to bylo umět jen jeden jazyk, protože jsem se je začal učit jako dítě. S každým dalším jazykem, který začnu studovat, cítím určité propojení s novou zemí a s lidmi, kteří tam žijí. I kdybych třeba nebyl v Rusku, stejně je mi jeho země a kultura blízká, a to díky studiu ruštiny. Je užasné, jak jsou lidé potěšeni, když vidí, že jste se snažili osvojit si jejich mateřštinu, obzvláště v menších zemích. Když jsem byl poslední léto v Tanzánii, byl jsem nadšený z toho, že můžu uplatnit něco ze svahilštiny, kterou jsem se učil, a místní lidé prostě nebyli schopni uvěřit, že se nějaký americký teenager namáhal s jejich mateřským jazykem, aby s nimi mohl hovořit.  

11. Jaké máš další plány, co se týče studia cizích jazyků?

Pokud se nestane něco zásadního, co by můj zájem nasměřovalo do jiné oblasti, plánuju se věnovat cizím jazykům i dál. Nestanovil jsem si nějaký cíl, jako třeba kolik jazyků se chci naučit do doby, než umřu, ale mám seznam jazyků, které mě zajímají a kterými bych se chtěl někdy v budoucnu zabývat (pokud to čas dovolí). Patří mezi ně třeba arabština, maďarština, gruzínština nebo čeština.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a sedm