Překlad rozhovoru s kanadským polyglotem Alexandre Coutu, je zde pro Vás, milí čtenáři:
1. Jak jsi se dostal k cizím jazykům? Jaké máš vzdělání?
Vyrostl jsem v provincii Québec, v malém městě, kde se mluví francouzsky. První jazyk, který jsem studoval, byla angličtina na základní škole. Někdy mezi sedmou a osmou třídou jsem začal být nespokojený s tím, že jsem anglicky stále nemluvil dostatečně dobře, a rozhodl jsem se, že se angličtinu naučím pořádně. Bylo to ještě v době, kdy jsem neměl k dispozici internet a v našem městě nebyli žádní rodilí mluvčí, takže jsem se učil hlavně třemi způsoby: Sledoval jsem televizi a vyhledával si každé slovíčko, které jsem neznal, psal jsem si hodně se svými přáteli na dopisování a také jsem si sám pro sebe mluvil anglicky.
Později jsem studoval různé jazyky na střední a vysoké škole. Vysokoškolský diplom mám z lingvistiky. Pár let jsem učil francouzštinu a angličtinu, posledních deset let pracuji jako překladatel z angličtiny do francouzštiny a naopak.
2. Co je podle tebe nejdůležitější faktor pro to, abychom byli při učení úspěšní?
Přístup. Ti, kdo chtějí znít a mluvit stejně dobře jako mluvčí cizí jazyka, nebo se chtějí zapojit do cizí společnosti, budou pravděpodobně úspěšnější. V každém případě je potřebný určitý stupeň empatie. Pokud někdo cití nechuť ke kultuře nebo k mluvčím jazyka, který se chtějí naučit, má mnohem menší šanci na úspěch.
Učit se cizí jazyk bude také smysluplné v případě, že ti to umožní dělat něco, co bys jinak dělat nemohl. Někdo možná podobný přínos neobjeví hned, ale když se pořádně zamyslí, určitě najde na učení něco příjemného. Díky tomuto náhledu se učení může stát fascinující zkušeností. Bez cíle, ke kterému člověk směřuje, je snadné to vzdát.
Takže myslíš, že je potřeba určitá ochota sdílet životní styl a kulturu mluvčích jazyka, který se chceš naučit? Čím více je člověk fascinován cizími lidmi a jejich kulturou, tím snažší je proces učení? Pochopil jsem tě správně?
Přesně tak. Jestliže chceš znít jako rodilý mluvčí, tak toho nedosáhneš v případě, že se budeš mít strach být jako oni, naopak, musíš se snažit se jim přiblížit.
3. Jak se motivuješ?
Pro mě je největší motivací to, že jsem díky znalosti cizích jazyků schopný lépe rozumět světu a ostatním lidem. Na tom všem mě nejvíc fascinuje, že jde o komunikaci mezi lidmi. Příjemný je také pro mě jakýsi aspekt mentálního cvičení spočívající v tom, že dávám slova dohromady do smysluplných sdělení a když se mi to podaří, je to velmi uspokojující – možná mám prostě štěstí, že mě zrovna tohle baví.
Dříve jsem studoval cizí jazyky, aniž bych se dostal do kontaktu s rodilými mluvčími, ale dnes je pro mě osobní kontakt nejdůležitějším prvkem učení. Snažím se s rodilými mluvčími pravidelně setkávat, a to mě nutí zlepšovat se, abych je nezklamal.
Když se učíme cizí jazyk, je přirozené, že přijde chvíle, kdy dostaneme pocit, že veškerá snaha nepřináší dostatečné výsledky, že je celý proces příliš pomalý a že bychom se měli dorozumět mnohem lépe než se skutečně dorozumíme. Znáš tyto pocity? Jak se s nimi vyrováváš?
S mým vlastním pokrokem jsem někdy spokojený a někdy ne, podobá se to jízdě na horské dráze. Naučil jsem se očekávat to, že jsem jednou nahoře a jednou dole a beru to jako přirozenou věc. Vždycky když dosáhneš dna, musíš zákonitě pokračovat vzhůru, takže mě to neznepokojuje. Skutečný pokrok je pravděpodobně pozvolný, ne vždy se projeví na první pohled. Navíc, čím více toho víš, tím více si uvědomuješ, co všechno nevíš, takže pocit nezdaru je subjektivní, není to objektivní záležitost.
4. Jaký je tvůj denní / týdenní učební program?
Nemám žádný předem daný plán. Pustím se do studia, když mám čas a chuť. Většinou se učím jen 15-30 minut a pak učení přeruším. Některé dny studuji hodně, jindy neudělám vůbec nic. Snažit se držet nějakého plánu by bylo stresující a frustrující.
Trávím více času tím, že přemýšlím v daném cizím jazyce, než tradičním studiem. To mi umožňuje trénovat jazyk kdekoli a kdykoli, třeba i na krátkou chvilku. Snažím se také každý týden setkávat se svými studijními partnery (studdy buddies) díky tomu mám cíl na každý týden a jsem donucený připravovat se dopředu.
A co se svými studijními partnery děláš? Jen konverzujete, nebo máte na programu i něco jiného? Jak vůbec někoho takového najdeš?
Najít partnera ke studiu není vždy jednoduché. Někdy se zeptám známých, zda někoho neznají, nebo vyvěsím inzerát na bezplatný inzertní server. Někdy objevím inzerát od někoho jiného, tak na něj odpovím. Mého současného studijního partnera pro japonštinu jsem získal tak, že jsem poslal e-mail místní jazykové škole. Zaměstnanci školy byli vstřícní a můj e-mail přeposlali všem učitelům angličtiny a jeden z jejich studentů odpověděl.
Na každém setkání máme rozdělený čas na dvě poloviny a každý z nás je zodpovědný za přípravu programu na jednu polovinu. Takže když se chci hodinu učit japonsky, je příprava zcela v mojí režii a můj studijní partner se nemusí o nic starat, jde jen o to, že je potom přítomen a že je ochotný projít se mnou připravený program. Následně se naše role vymění. Zjistil jsem, že takhle je to nejlepší. Nejenže je ten, kdo učí druhého, méně zatěžován, ale zároveň to donutí studenta k tomu, aby byl při svém studiu iniciativní. Setkání obvykle začínám tím, že se ptám na věci, které jsem si poznamenal v průběhu týdne. Potom mám většinou naplánovanou nějakou prezentaci, kdy mluvím o tom, co jsem dělal, nebo třeba o nějaké přečtené knize nebo o televizním pořadu, který jsem viděl. Prezentaci si dopředu připravuji. Obvykle se potom v jejím průběhu projeví moje nedostatky, takže se na ně můžeme ihned zaměřit. Další možnost je hraní rolí. Někdy vyzvu svoji studijní partnerku, aby mi vyprávěla o tom, co dělala, a tlumočím její slova vždy po několika větách do japonštiny. Někdy překládám text, který si přinesu, a ona mě opravuje a navrhuje, jak bych co mohl říci lépe. Také čteme texty a moje partnerka mi pokládá otázky, na které odpovídám. Setkání obvykle končí volnou konverzací. Nedá se říci, že něco funguje nejlépe, záleží totiž na partnerově osobnosti.
5. Máš nějakou oblíbenou studijní aktivitu?
Obecně se soustředím především na mluvení. To je pro mě nejůčinnější a nejzajímavější. Jak už jsem říkal, hodně “mluvím sám pro sebe” a setkávám se s lidmi, se kterými mohu hovořit. To jsou mé nejčastější studijní aktivity. Nepoužívám jinak nějakou specifickou metodu nebo způsob studia, a chodit do kurzů nebo trávit učením mnoho času mě nebaví.
Když “mluvím sám pro sebe”, dělám to tak, že si představuji nějaké setkání nebo diskusi, které bych se mohl účastnit a snažím se hovořit jako účastník takové situace. Díky tomu si uvědomím, v čem si nejsem jistý, uvědomím si, která slova ještě neznám nebo kde váhám. Takto si mohu znovu a znovu opakovat kterékoli obtížné věty před tím, než je použiji v reálném světě.
6. Máš nějaký oblíbený jazykový kurz (ve smyslu uceleného studijního programu, např. Pimsleur, Assimil apod.)? Co jsou podle tebe charakteristiky dobrého kurzu?
Nejdůležitějším prvkem jakéhokoli kurzu je samotný student, on sám je zodpovědný za to, zda metoda bude fungovat. Je třeba aktivně participovat, jinak hrozí riziko nudy a ztráty zájmu.
Není žádný kurz, který by vyhovoval každému, ale většina z nich odvede dobrou práci v tom, že představí studentovi důležité struktury daného jazyka a základní slovní zásobu potřebou k oživení těchto struktur.
Rád používám různé zdroje informací, nejsem příznivcem nějaké jedné specifické metody. Rád se dívám na věci z různých úhlů pohledu a to mi pomáhá v učení. Také díky tomu mohu mít kontrolu nad svým studiem a být do určité míry nezávislý. Sám se rozhoduji, co je důležité. U toho, co vnímám jako podstatné, strávím více času, a triviální záležitosti přeskočím. I kdyby mi uniklo nějaké důležité slovo, tak se objeví znovu, pokud je skutečně důležité.
Chci mít pocit kontroly nad svým studiem a proto nemám rád tradiční jazykové kurzy (ve smyslu skupinové výuky ve třídě – pozn. překladatele). Ty můžou být užitečné v případě, když potřebujete získat motivaci nebo se chcete učit v pomalém, klidném tempu, ale student, který to s učením myslí vážně, brzy zjistí, že zbytek třídy se učí mnohem pomaleji než on sám. Jsem příliš netrpělivý na to, abych čekal na ostatní. Také mám ve zvyku pokládat hodně otázek a učitel se tak nemůže tolik věnovat ostatním.
7. Myslíš si, že je důležité učit se gramatiku? A pokud ano, co by jsi vzkázal studentům, kteří ji nenávidí?
Myslím, že gramatika je velmi důležitá, ale možná by bylo potřeba nejprve definovat, co si pod gramatikou představuji. Pro mě je gramatika jakákoli struktura, která ti umožnuje v daném jazyce vyjádřit nějaké sdělení. Způsob, kterým dáváš dohromady podmět a přísudek, je gramatika. Způsob, jakým představíš ve větě předmět nebo příslovečné určení místa, to jsou všechno příklady gramatiky. Pokud chceš rychle dosáhnout určité úrovně plynulého vyjadřování, musíš se tyto struktury co nejdříve naučit a osvojit si je. Jazyk se učíme především tím, že ho používáme, takže pokud nejsi co nejdříve schopný vytvářet věty, nemůžeš trénovat.
Slovní zásoba je také důležitá a mnoho lidí si myslí, že je hlavním faktorem pro zvládnutí řeči, ale znalost mnoha slov nám bude k nečemu jen v případě, že je dokážeme použít ve správně zkonstruovaných a smysluplných větách. Je mnohem jednodušší vyhledat si nějaké neznámé slovo ve slovníku a uplatnit ho v gramatické struktuře, kterou už známe, než hledat gramatickou strukturu, která nám umožní dát dohromady známá slova. Z těchto důvodů věnuji více pozornosti gramatice než slovní zásobě.
Někdy bývá gramatika složitá a je představena ve formě pravidel, které je obtížné si zapamatovat nebo vůbec pochopit. Nesnažte se zapamatovat si pravidla, místo toho si zapamatujte příklady. Důkladně si osvojte několik vzorových vět a upravujte si je dle potřeby. Takové vzorové věty fungují jako referenční struktury a jsou mnohem smysluplnější než abstraktní pravidla. Jakmile jste namemorizovali vzorovou větu, je jednoduché ji postupně upravovat a produkovat tak řadu různých jiných vět. Když potom potřebujete něco říci, vybavíte si příslušnou vzorovou větu a máte jistotu, že vám lidé budou rozumět.Když si nejste jistí, jak aplikovat určité pravidlo, zkuste to nejprve odhadnout a ověřte si svůj odhad u rodilého mluvčího. Jestli je nějaké gramatické pravidlo příliš obtížné, nechejte ho být a jděte dál. Pokud opravdu používáte daný jazyk pravidelně, nutně na něj narazíte znovu a nakonec si ho osvojíte.
8. Jaké to je být polyglotem? Je to nějak odlišné od toho, když znám třeba jen svůj mateřský jazyk a jeden světový jazyk (např. angličtinu)?
Mým mateřským jazykem je francouzština, ale stejně dobře jsem se naučil mluvit anglicky. Už si ani nepamatuji jaké to je mluvit jen jedním jazykem. Když mluvím jiným jazykem, třeba španělsky nebo japonsky, líbí se mi na tom to, jak dávám dohromady jednotlivé “dílky skládanky”, abych něco vyjádřil. Někdy je komunikace instinktivní a nemyslím na ni, ale vždycky mě fascinuje to, co se děje, když něco řeknu jasně a vyjádřím se ve správně strukturovaných větách. Podobá se to pocitu, jaký člověk má, když rozlouskne nějaký hlavolam. Obzvláště je to patrné v případě, když se přímo setkám s lidmi z jiných kultur, kteří vidí svět odlišně, s lidmi, se kterými bych si jinak nepromluvil. Tak tomu bylo u mé poslední návštěvy v Japonsku.
Někdy mě trochu znepokojuje rozšíření angličtiny a to, že se stala novým univerzálním jazykem. Ano, je skvělé mít jazyk, kterým se všichni domluví, ale proč se potom učit ostatní jazyky? Samozřejmě jde o to, kde se člověk pohybuje, ale třeba v akademickém prostředí umí anglicky každý. Učit se cizí je časově hodně náročné – stojí to vůbec za to? Co si o tom myslíš?
Hodně lidí má podobný názor, ale je to výmluva. Je obrovský rozdíl v tom, jestli používáš angličtinu jako lingua franca při jednorázové návštěvě cizí země, nebo jestli máš skutečný zájem o nějakou cizí zemi, o lidi, kteří v ní žijí, o jejich kulturu a jazyk. Pro mě je velmi uspokojující učit se cizí jazyky, mluvit s cizinci a rozumět jim. Samozřejmě, že je jednodušší si říci, že učení je příliš namáhavé a nepustit se do toho. Lidé, kteří běhají, by také mohli použít auto, ale raději poběží, protože je to baví a protože mají dobrý pocit z podařeného závodu. Když se budu s cizincem bavit v angličtině (není-li jeho rodným jazykem), naše konverzace pravděpodobně nebude tak srdečná, jako když se s ním budu bavit v jeho mateřštině. Když lidem ukážeš skutečný zájem o jejich jazyk a kulturu, tak se otevřou a mnohem více ti důvěřují. Navíc ne každý umí mluvit anglicky, nebo je ochotný se s angličtinou namáhat, obzváště pokud se ocitneš mimo velká centra. Při mojí poslední návštěve Japonska jsem si dal za úkol dorozumívat se pouze japonsky, a můj výlet by byl úplně odlišný, kdybych to neudělal. Tento pocit, že se ti něco podaří, nic jiného nenahradí.
9. Jaké máš další plány, co se týče studia cizích jazyků?
V současné době se aktivně zabývám norštinou, španělštinou a japonštinou. Především japonštinou. Je to taky největší výzva, chtěl bych v ní dosáhnout vysoké úrovně. Předpokládám, že se pustím i do nějakého dalšího jazyka, ale to se teprve ukáže.
2024 ©