Dana si pořídila knížku o tom, jak se efektivně učit a nadšeně se pustila do čtení. Potřebuji nějakou účinnou techniku, jak se naučit na zítřejší test, říkala si. Přeskočila proto nudný úvod, ve kterém psali nějaké nesmysly o učebních stylech a o motivaci. To přece nepotřebuji číst, říkala si, jsem motivovaná dost. Konečně narazila na konkrétní učební techniku, která slibovala mnohem lepší zapamatování učiva. Zběžně si přečetla, jak postupovat a hned techniku využila při samotném učení. Jenže to vůbec nešlo tak dobře, jak kniha slibovala. Učit se tak, jak autor doporučoval, bylo mnohem namáhavější a bez nějakých viditelných výsledků. Druhý den test dopadl špatně a naštvaná Dana knížku vzala a hodila ji do koše.
Proč jsou lidé tak často zklamáni poté, co si přečtou o nějaké skvělé učební technice nebo strategii, vyzkouší ji a zjistí, že vlastně nefunguje? Důvodů je více:
1. Ignorování "pravidla 21". Vzpomeňte si, jak jste se učili jezdit na kole nebo v autě. Kdo z vás se prostě posadil na kolo a jezdil hned jako závodník? Já určitě ne a pamatuji si na mnoho pádů a na to, že zpočátku to vůbec nebylo jednoduché. Mohl jsem přemýšlet podobně jako Dana: slibovali mi, že jízda na kole je rychlejší než běh, ale to pěkně kecali. Kdybych běžel, tak budu v cíli dříve a bez odřenin. A mohl jsem s kolem praštit a zůstat u běhání. S tréninkem učebních technik je to podobné jako s tím, když se učíte jezdit na kole. Každou techniku musíte trénovat tak dlouho, dokud se pro vás nestane naprosto přirozenou (minimálně ji vyzkoušejte 21x). Teprve potom můžete ze svého nového kola zamávat těm, kteří se rozhodli zůstat u běhání.
2. Každý z nás se učí svým jedinečným způsobem. Každý máme svůj vlastní učební styl, který je výsledkem naší osobnosti a studijní historie. To, co funguje u Pepy nemusí fungovat u Aleny. Někdo se učí rád z textu, jiný poslechem. Někdo rád pracuje ve skupině, někdo zase o samotě. Je naivní očekávat, že nějaká specifická technika přinese skvělé výsledky a uspokojení všem. Takže pokud nějakou techniku zkoušíte po dvacáté druhé a stále to nepřináší pořádné výsledky, zamyslete se nad tím, jestli je pro vás vhodná a jestli odpovídá vašemu učební stylu. Pokud ne, poohlédněte se po nějaké jiné.
3. A to nejdůležitější: na specifických technikách a metodách zase tolik nezáleží. Mnohem důležitější je zvědavost, zájem, nadšení a energie. Ten, kdo ví "PROČ" si vždycky najde nějaké "JAK". Skutečně důležité je to, co není na první pohled vidět, tedy postoj a motivace. A ti z vás, co si četli předchozí článek, vědí, že klíčový je POZITIVNÍ postoj a motivace, jasné a pevné přesvědčení, že se něco chcete naučit a že to zvládnete. Sebelepší technika nebude fungovat, pokud k učení přistupujete s negativně naladěnou myslí. Na zlepšení postoje a motivace se pracuje samozřejmě těžko. Nestačí si o tom přečíst knížku. Je to záležitost pomalého, vytrvalého budování charakteru a správného životního stylu.
Neočekávejte tedy od jedné specifické učební techniky žádné instantní zázraky. Raději si vybudujte širší repertoár učebních technik a strategií pro různé typy učiva a situace. Každou novou techniku si důkladně osvojte, až ji budete používat naprosto automaticky. Výsledky nepřijdou možná ihned, ale po několika měsících uvidíte obrovský posun v tom, jak jste se učili dříve a jak se učíte teď. (Já sám to vidím např. u myšlenkových map - nějakou dobu prostě trvalo, než jsem se je naučil používat, ale teď si dělání výpisků bez nich nedokážu představit) A hlavně přistupujte k učení pozitivně!
V posledních článcích jsem se hodně psal o "měkkých tématech", tedy postoji a motivaci. Je mi jasné, že mnozí z vás očekávají spíše konkrétní techniky a postupy, proto bude příští téma věnováno právě jim.
2024 ©